Žádná červená knihovna, ale realita
Ani jsem to nevěděla, až jednou při dlouhém výletě do hor zkolaboval. Zbledl, začal se potit a třásly se mu neuvěřitelně ruce. Když po mně chtěl rychle cukr nebo nějakou čokoládu, pochopila jsem.
A proč vám to říkám? Protože v České republice žije přibližně 850 000 nemocných, kteří se s touto diagnózou léčí a prý tak 200 000 lidí ji má a ani o ní neví. Takže je velká pravděpodobnost, že s vámi chodí po horách nebo sedí v kanceláři a vy jim můžete v případě nouze pomoci. Buď mu podáte cukr a když patří do té druhé skupiny, rovnou ho dokopete na vyšetření. A to slovo dokopete je na místě. Tak to bylo totiž i s Pavlem.
Pavle, jak jsi zjistil, že máš cukrovku?
„Manželka mě donutila k návštěvě lékařky. A rovnou na onkologii, protože si myslela, že mám rakovinu. Strašně jsem zhubnul, byl jsem unavený, prý úplně průhledný. Vzdoroval jsem půl roku, než se jí to povedlo. Doktorka mi udělala kompletní laboratorní vyšetření a bylo jasno, žádná rakovina, ale cukrovka! Na jednu stranu se mi děsně ulevilo, na druhou jsem se zalekl komplikací.“
A to tě vůbec nenapadlo, že můžeš mít cukrovku?
„Mě vůbec nenapadlo, že můžu být nemocný. Měl jsem hodně práce, starostí, takže jsem hubnutí a únavu přisuzoval stresu. Na vyšetření jsem si dojel autem, z vyšetření také. Podle krevních testů jsem měl glykémii 19 mmol/l, hodnotu, při které mnozí lidé kolabují. A v tom je ta zákeřnost nemoci, probíhá nenápadně. U cukrovky dvojnásobně platí, „Co mě nepálí, to nehasím.“
Musíš si teď hodně odříkat?
„Před 6 lety jsem si každé jídlo důsledně vážil, hlídal si množství sacharidů. Pak jsem přestal. Sladkosti jsem nikdy nemusel a teď je také vůbec nejím. Ale knedlo zelo si klidně dám. Jím pravidelně a nosím si s sebou krabičku poslední záchrany. Léky beru poctivě a žiju vlastně úplně normálně. Ale bohužel…“
…ale co bohužel?
„Piju alkohol a kouřím, a to hodně. No asi jsem alkoholik. Takže cukrovku nemůžu nikdy porazit.“
A co by tě přesvědčilo, abys to změnil?
„Asi jen to, že by mi měli uříznout nohu. Náš soused na chatě se odmítl léčit a skončil bez nohou. Hrozný, viď? Bohužel ne každý má tu sílu bojovat všemi prostředky.“
Měl pravdu, asi ne všichni diabetici jsou uvědomělí. Jedno ale věděl naprosto přesně, alkohol je pro cukrovkáře zabiják. A co vím já? Že diabetes je opravdu nemoc, o které nemusíme vědět a přesto v nás hlodá. Že bych zašla na krev!?
Informace o vyšetření na www.laboratornitesty.cz
Stanovení glykémie je nejvýznamnějším vyšetřením u diabetika. Používá se buď glykémie nalačno (po osmihodinovém lačnění) nebo orální glukózový toleranční test (OGTT), ale obě vyšetření se mají provést v různých
dnech, aby se potvrdila diagnóza. OGTT zahrnuje vyšetření glykémie nalačno, po němž pacient vypije standardní množství glukózy rozpuštěné v roztoku jako „zátěž“ a test končí stanovením glykémie za 2 hodiny po vypití roztoku. Gestační diabetes se vyšetřuje nejprve screeningem se zátěží glukózou, po němž následuje standardní OGTT v případě, že vyšel abnormálně. Někdy se vyšetřuje náhodný vzorek moči indikátorovým papírkem na glukózu, protein a ketolátky během základního vyšetření.
PUBLIKOVÁNO:
www.czedma.cz
http://zdravotnigramotnost.info/clanky/muj-kamarad-je-nezodpovedny-diabetik-a-co-ten-vas-/
