Jaký byl v dětství váš vztah k přírodě a později k biologii?
Už jako kluk jsem měl rád přírodu. Zajímal jsem se o biologii a vždy mne bavila i chemie. Vypadalo to, že půjdu studovat přírodní vědy, ale nakonec náhoda způsobila, že jsem se rozhodl pro medicínu – spadl jsem na výletě z kola a strávil pak nějakou dobu v nemocnici. Pobyt v nemocnici mne ovlivnil, takže jsem dal nakonec přednost medicíně.
Kdy jste přišel poprvé do kontaktu s klinickou biochemií coby s oborem, kterým jste se rozhodl zabývat?
Po ukončení studií jsem váhal, jaký obor zvolit. Líbila se mi například neurologie, ale táhlo mě to zpátky k chemii. Na oddělení klinické biochemie Fakultní nemocnice v Plzni se uvolnilo místo, na které jsem nastoupil. Zůstal jsem u biochemie a dnes už je to vlastně více než 40 let. Vždy jsem však pracoval i jako lékař v přímém kontaktu s nemocným a věnoval se klinické práci při službách na interní klinice a na hemodialyzačním středisku.
Jaké byly Vaše začátky?
Jak už jsem uvedl, po promoci jsem nastoupil na Oddělení klinické biochemie (OKB) FN v Plzni. Po osmi měsících práce v laboratoři mě čekal rok základní vojenské služby – tu jsem vykonával v Ústřední vojenské nemocnici v Praze. Byl jsem přidělen na III. interní oddělení a zde jsem poprvé přišel ke klinické práci a také k hemodialýze. Po návratu zpět na OKB jsem se připravoval na I. a pak II. atestaci z klinické biochemie a jakožto klinický biochemik pracuji dosud.
"Práce ve fakultní nemocnici a na lékařské fakultě s sebou automaticky nese také povinnost podílet se na vědecko-výzkumné činnosti..."
Co nebo kdo nejvíce ovlivnil Vaši odbornou cestu? Kdo Vám byl v případě dílčích neúspěchů spolehlivým rádcem a největší oporou?
Na prvním místě bych jmenoval primáře Holečka, svého dlouholetého šéfa a spolupracovníka. Oceňuji hlavně jeho odborné znalosti, pracovitost a „čich“, který má pro nové věci. Patřil k prvním, kteří do laboratoře umístili analyzátor, a byl vždy propagátorem využití výpočetní techniky v klinické biochemii. Jako první v České republice jsme testovali imunoanalytické soupravy EMIT.
Ještě za studií byl mým vedoucím doc. Habermann, přednosta ústavu lékařské chemie a biochemie LF UK v Plzni. Jeho odborné vlastnosti, široký všeobecný přehled i osobní vlastnosti byly obdivuhodné. Z kliniků mě nejvíc ovlivnil profesor Opatrný, nefrolog a bývalý přednosta I. interní kliniky LF UK v Plzni. U něj si na jedné straně cením lidského přístupu k nemocnému, na druhé straně pak jeho podpory, kterou vždy dával vědecké práci. Z klinických biochemiků si nejvíce vážím profesorů Masopusta a Engliše, z mladší generace Jabora a Zimy – všichni je známe a snad ani nemusím nic dodávat. V plzeňské Fakultní nemocnici pak patřil můj obdiv její ředitelce Ing. Kunové, díky které patříme k nejlépe hospodařícím fakultním nemocnicím. Kdybych měl říci, kdo ze světových velikánů je pro mě vzorem, tak snad Louis Pasteur, hlavně pro jeho píli, trpělivost a skromnost. Nesmím však zapomenout na rodiče a hlavně manželku, bez níž bych nemohl pro obor vykonat zdaleka tolik práce.
Prof. MUDr. Jaroslav Racek, DrSc.
Místo narození: Plzeň
Věk: 64 let
Studium: absolvent Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni (promoce v roce 1975)
Současné pracovní pozice: Vedoucí Ústavu lékařské chemie a biochemie LF UK v Plzni
Vedoucí Ústavu klinické biochemie a hematologie LF UK a FN Plzeň
Předseda výboru České společnosti klinické biochemie ČLS JEP
Jak probíhá spolupráce se zahraničními kolegy? Navštěvujete např. společné kongresy, kde si předáváte poznatky prostřednictvím zajímavých přednášek?
Zahraniční kolegy znám nejen z kongresů, ale i z pravidelných setkání národních reprezentantů a prezidentů národních společností. Mnoho práce bylo vykonáno v rámci EC4 (European Communities Confederation of Clinical Chemistry), kde jsou zástupci všech zemí sdružených v rámci Evropské unie. Českou republiku v této organizaci zastupuji přibližně 8 let. Cílem naší práce je sjednotit kurikulum při vzdělávání odborníků v laboratorní medicíně a zařadit nejen lékaře, ale i analytiky – Evropské specialisty v laboratorní medicíně – mezi tzv. regulovaná povolání, která jsou uznávaná ve všech zemích Unie. Osobní kontakty jsou nezastupitelné.
Profesní zaměření Prof. MUDr. Jaroslava Racka, DrSc.:
- metabolické změny u nemocných se selháním ledvin, zejména léčených hemodialýzou, rizikové faktory aterosklerózy, oxidační stres a antioxidanty
Díky Vaší systematické práci se Vám podařilo dosáhnout na nejvyšší vědeckopedagogickou hodnost, kterou je vědecko-pedagogický titul profesor. Byl to Váš cíl?
Víte, pracovat ve fakultní nemocnici a později i na lékařské fakultě s sebou automaticky nese nejen možnost, ale i povinnost učit se a podílet se na vědecko-výzkumné činnosti. V běžném životě samozřejmě tituly nepožívám, nicméně musím přiznat, že v odborné a organizační práci jsou jistou výhodou…
Naplňuje Vás vzdělávání studentů na VŠ? Je něco, co byste rád v souvislosti se studenty na českých školách vyzdvihl a na co naopak kriticky upozornil?
Učím rád a snažím se se svými kolegy, aby výuka byla zajímavá a blízko praxi. Ke vzdělávání na vysokých školách nemám připomínky, snad jen to, že by bylo vhodné klinickou biochemii zavést jako povinný studijní předmět na všech lékařských fakultách. Systém postgraduálního vzdělávání (atestací) prošel v posledních deseti letech mnoha nekoncepčními změnami. Začalo to zrušením dvoustupňových atestací a pokračovalo neustálým měněním vzdělávacích programů (v současné době platí tři různé a připravuje se čtvrtý). To se tedy ministerstvu zdravotnictví nepovedlo a je třeba uvést, že změny byly prosazeny autoritativně proti vůli odborníků.
Další problém vidím v pregraduálním vzdělávání zdravotních laborantů. Jsou zde tři možnosti – laboratorní asistent na středních zdravotnických školách, diplomovaný zdravotní laborant na vyšších odborných zdravotnických školách a konečně zdravotní laborant – bakalář na vysokých školách. Každou chvíli se mění názor MZ, který z oborů se bude rušit; náplň studia posledně dvou jmenovaných laborantů je prakticky totožná, ale rušit se snad bude laboratorní asistent. Ten navíc musí pracovat celý život pod odborným dohledem a nemůže se přihlásit k pomaturitnímu studiu. Výsledkem všeho je nedostatek zdravotních laborantů, nestejná úroveň jejich vzdělávání a nejistota škol a osudu jejich akreditovaných vzdělávacích programů.
„Pokud jde o úroveň laboratorních služeb a situaci v laboratořích, nemáme se při srovnání se zeměmi západní Evropy vůbec zač stydět.“
Jste spokojený se současným stavem českého zdravotnictví? Co se Vám zamlouvá a co byste rád změnil?
České zdravotnictví patří svou kvalitou a dostupností mezi světové špičky. I když se od revoluce v roce 1989 vystřídala řada vlád a ministrů zdravotnictví, je podíl HDP, který je určen pro zdravotnictví v ČR, významně nižší než je průměr v Evropské unii. Protože náklady na přístrojovou techniku, reagencie a léky se neliší od těch v západní Evropě, můžeme snadno odhadnout, že problémem jsou nízké platy zdravotníků. Mohu posoudit úroveň laboratorních služeb a porovnat se situací v laboratořích v rozvinutých zemích západní Evropy. Nemáme se zač stydět, o čemž svědčí i vyjádření zahraničních odborníků, kteří navštívili naše laboratoře. A totéž platí i o klinické medicíně.
Všechny oblasti medicíny se postupně vyvíjejí. Troufáte si předpovědět budoucnost a vývoj klinické biochemie?
Asi bych nic nového nepřinesl, kdybych vyjmenovával oblasti klinické biochemie, o kterých si myslím, že mají budoucnost. Snad jen dvě oblasti z hlediska odborného: pochopení regulací na buněčné úrovni a jejich využití v klinické medicíně (k ní ostatně klinickou biochemii počítám) a další mohutný rozvoj molekulárně biologických metod – ale to je také biochemie, vždyť to, čemu se říká molekulární biologie je vlastně biochemie nukleových kyselin a proteinů.
Z hlediska organizace pak jistě bude pokračovat automatizace a robotizace laboratorního procesu a věřím, že bude pokračovat i proces konsolidace laboratorních oborů s využitím všech jeho výhod, samozřejmě při zachování identity jednotlivých odborností. Ostatně pokračování tohoto procesu v rámci naší FN patří k mým cílům. Problémem našeho oboru je, a asi ještě dlouho bude, nedostatek mladých lékařů se zájmem o klinickou biochemii. Je to nejspíše dáno malým podílem klinické práce – vždyť metabolické ordinace jsou obvykle jen ve velkých nemocnicích.
Publikační činnost Prof. MUDr. Jaroslava Racka, DrSc.:
• Autor či spoluautor více než 300 odborných článků v recenzovaných časopisech, 3 učebních textů, 6 monografi í a 12 kapitol v monografiích, autor 3 vynálezů
• Autor učebnice Klinická biochemie (Galén, 1999, 2006)
• Držitel cen za nejlepší publikaci v oboru klinická biochemie v roce 1999, za výuku a vzdělávání v oboru klinické biochemie za roky 2006 a 2013
Na co jste ze své odborné práce nejvíce hrdý?
Myslím, že se mi spolu s kolegy a spolupracovníky podařilo vybudovat moderní, dobře fungující konsolidovanou laboratoř, automatizovanou od preanalytické fáze až po vydávání výsledků (potrubní pošta, elektronická žádanka, preanalytická linka s přímou návazností na analytický proces atd.). Na vysoké úrovni je také ambulantní složka našeho ústavu, především na poli péče o hemofiliky a nemocné s trombofilními stavy, ale i s metabolickými odchylkami, vedoucími ke zvýšenému riziku aterosklerózy. Asi nemusím zdůrazňovat, že svou práci mohu dělat proto, že se mohu plně spolehnout na své zástupkyně, primářky MUDr. Vlastu Petříkovou (pro klinickou biochemii) a MUDr. Jitku Šlechtovou (pro hematologii).
Můj hlavní úvazek je na lékařské fakultě – tam pracuji jako učitel a vedoucí laboratoře v Biomedicínském
centru. Po přechodu do školství jsem si dal jako jeden z prvých úkolů zajistit možnost výuky postgraduálních studentů a zavést výuku klinické biochemie na naší lékařské fakultě. Obojí se podařilo a mám radost z toho, že LF UK v Plzni byla první lékařskou fakultou v celém bývalém Československu, kde byla zavedena výuka klinické biochemie jakožto povinného předmětu, navíc zakončená zkouškou. Po dvou vydáních učebnice Klinická biochemie, která je užívána nejen na naší fakultě, jsme se vydali na cestu e-learningu a i zde, myslím, patříme mezi průkopníky. Významný podíl na těchto aktivitách a jejich dalším rozvoji má můj zástupce pro výuku a vědeckou činnost, MUDr. Daniel Rajdl, Ph.D.
Loni jste se stal předsedou České společnosti klinické biochemie ČLS JEP, s čímž je spojeno hodně práce mimo ústav a také zodpovědnost za další odborný vývoj této specializace v ČR. Jak zvládáte tříštit svoji odbornou pozornost a čas?
Dá se říci, že pořád něco honím, a když něco vyřeším, objeví se další povinnosti. Aktivit mám hodně a snažím se, abych se jim skutečně věnoval, včetně práce pro Českou společnost klinické biochemie. Vždyť právě úloha odborných společností je velmi důležitá a nezastupitelná. Mají hlavní slovo v přípravě koncepce oboru, navrhují zdravotním pojišťovnám nové výkony, vyjadřují se ke zdravotnickým zákonům, organizují vzdělávání v oboru – to vše jsou velmi důležité činnosti. Podílejí se tak významnou měrou na organizaci zdravotnictví. Důležitá je i mezinárodní spolupráce, především v rámci Evropské unie.
LabTestsOnline.cz obsahuje informace o laboratorních vyšetřeních a onemocněních, které pomáhají laikům, ale i odborníkům
Před šesti lety vznikla česká verze celosvětového projektu LabTestsOnline.cz. ČSKB se stala odborným garantem českého projektu a Vy jste se tak zhostil další úlohy, kterou je koordinace odborných prací. Jak vidíte přínos tohoto projektu a jeho další zaměření?
Projekt Lab Tests Online představuje nekomerční webové stránky, obsahující informace o laboratorních vyšetřeních a onemocněních (zase především z pohledu laboratoře) pro laiky, především pacienty a jejich příbuzné. Mezi návštěvníky portálu jsou však i lékaři a další zdravotníci klinických oborů. Odborníci zde srozumitelným způsobem vysvětlují přípravu nemocného na vyšetření, odběr biologického materiálu a hlavně význam jednotlivých vyšetření. Na závěr je několik nejčastěji kladených dotazů a odpovědí na ně. Projekt vznikl v UAS, iniciovala ho Americká asociace klinické chemie (AACC).
Díky sdružení EDMA a jejím národním obdobám (u nás CZEDMA) bylo umožněno dalším státům, aby se na projektu podílely – dnes najdeme projekt Lab Tests Online v 17 národních verzích ve 14 jazycích. Česká verze www.laboratornitesty.cz je přístupná od roku 2008. Patříme k národním mutacím projektu s nejvíce přeloženými položkami a za prvních pět let navštívilo webové stránky milion lidí. Odbornou garanci nad projektem převzala Česká společnost klinické biochemie, na překladech se podílejí přední odborníci v příslušných laboratorních i klinických oborech. Otevřeli jsme i stránku „Zeptejte se nás“, kde odpovídáme na dotazy čtenářů, týkajících se hodnocení laboratorních výsledků, které je zrovna tíží.
Máte vyjma odborné práce čas i na své vlastnívolnočasové aktivity? Jak relaxujete?
Mám rád přírodu. Odpočinu si při výletě do přírody o víkendu. Chodíme s manželkou tak často, jak to jde. Rád fotografuji, mám celou řadu „náladových“ snímků, bohužel zatím ne moc utříděných. Fotografování a zájem o botaniku jsem skloubil s tvorbou vlastního elektronického herbáře (www.e-herbar.net), v němž najdeme již přes 2 200 rostlinných druhů. Dále rád cestuji. Miluji jarní krajinu kolem Středozemního moře, kdy vše kvete, příroda je zelená a ne tak vyprahlá jako v létě. Líbí se mi hory, své kouzlo má i tropický deštný prales. Nakonec se však vždy rád vracím domů – nikde jinde bych nechtěl žít než se svou rodinou, dětmi a vnoučaty a konečně i dvěma kočkami, které jsou již řadu let rovněž členkami rodiny.
Děkujeme za rozhovor.
Připravila: Lucie Havlíčková
Foto: archiv prof. MUDr. Jaroslava Racka, DrSc., cz.dollarphotoclub.com
