Nejčastější civilizační choroby by se měly začít vyhledávat dříve než až ve středním věku. „Ateroskleróza začíná mnohdy již v dětství,“ upozorňuje profesor Jaroslav Racek. I vznik cukrovky se posouvá do mladšího a mladšího věku kvůli špatnému životnímu stylu.
Kolik se ročně protočí peněz v laboratorní diagnostice?
V absolutním čísle nevím, ale jde asi o dvě procenta z celkových nákladů na zdravotnictví. To je hodně málo v porovnání s tím, že zhruba 70 procent údajů o nemocném získává lékař z laboratorních testů. Podle jejich výsledků pak může diagnostikovat, kontrolovat léčbu, prognózovat. Zbytek informací získá z anamnézy, jiných vyšetření či zobrazovacích metod.
Jak se obor v posledních letech mění?
Především se provoz čím dál více automatizuje, takže je potřeba méně lidí. Dalším trendem je miniaturizace vzorků, pacientovi se odebírámnohem méně krve. Dříve bylo třeba deset či dvacet mililitrů na jedno vyšetření, a když bylo potřeba ho opakovat několikrát za den, dostali jsme se za týden na objem, odpovídající jedné či dvěma transfúzím krve.
Dále se laboratorní obory sdružují do jednoho pracoviště. Dříve jsme mívali zvlášť oddělení klinické biochemie, hematologie, imunologie, mikrobiologie atd., často i na různých místech, takže pacientovi se krev odebírala několikrát a posílala se na různá pracoviště. Dnes se většina z nich sdružila, pacientovi se odebere jen jeden vzorek. Tato konsolidace laboratorních vyšetření se u soukromých laboratoří prosadila bez problému, protože je ekonomická. Ale v nemocnicích s ní byl problém, když každý obor měl svého primáře a najednou má být jen jeden přednosta a z ostatních primářů se stanou vedoucí úseku.
Kromě toho, že se bere pacientovi méně krve, mění se laboratorní vyšetření i z jeho hlediska?
Medicína se personalizuje. Dnes jsme schopni o celé řadě pacientů říci, jaký je jejich genetický podklad. Jestlinbudou mít větší šanci, že onemocnínnějakou chorobou, ať už dědičnou nebo jinou jako třeba diabetem. Výsledky řeknou, jaká se má zvolit léčba například nádorů či jak dávkovat účinné léky. Dalším trendem je vysunout akutní vyšetření až k nemocnému. Tedy neposílat vzorky do centrální laboratoře ale použít nějaký malý přístroj přímo v ambulanci, na akutním příjmu, ve voze rychlé pomoci.
Jaká všechna vyšetření lze poskytnout přímo v ordinaci lékaře?
Je toho poměrně hodně. Otázkou je, jestli je to vždy vhodné. Výsledek je sice hned a materiál se nemůže zkazit transportem. Ale zase bývají tato vyšetření dražší, výsledky jsou méně přesné a buď personál nebo někdy i pacient, který se sám testuje, musí být výborně zaškolen. Nemyslím, že by bylo nutné, aby si praktický lékař dělal sám všechny testy, ale pochopitelně fi rmy, které dodávají přístroje a především reagencie, na to tlačí.
Co si myslíte tedy o testování CRP, jehož hodnota odhalí, zda mají být nasazeny antibiotika, v ordinaci?
Nejsem sice příliš příznivcem tohoto rychlého testování, ale zrovna u CRP si myslím, že má své opodstatnění. Zejména v dětských ambulancích, když maminka přivede dítě s horečkou 39 stupňů, může pediatr hned zjistit, zda je nemoc bakteriálního původu a nasadit antibiotika nebo zda jde o virovou infekci. Ale sledovat například u diabetika množství albuminu v moči v ordinaci, což ukazuje, zda nejsou ohroženy ledviny, je zbytečné. Tato nemoc se rozvíjí roky až desítky let, takže nemáme potřebu znát výsledek týž den.
CELÝ ROZHOVOR SI MŮŽETE PŘEČÍST ZDE.
